Meteorit Sichote-Aliň

Řez meteoritem s inkluzí troilitu

Železný meteorit Sichote-Aliň spadl v roce 1947 do stejnojmenného pohoří v jihovýchodní části Ruska.

Přestože byli lidé svědky pádu velkého železného meteoritu již dříve, nikdy v zaznamenané historii nebyl pozorován dopad tohoto rozsahu.[1] Šlo o odhadem asi 70 tun vážící meteorit, který přežil ohnivý průlet atmosférou a dopadl na Zemi.[2]

Dopad

Poštovní známka k 10. výročí. Reprodukce obrazu P. J. Medveděva

Kolem 10:30 12. února 1947 pozorovali očití svědkové v pohoří Sichote-Aliň v Ruské části Sovětského svazu velký bolid jasnější než Slunce, který přilétl ze severu a sestupoval pod úhlem asi 41 stupňů. Jasný záblesk a ohlušující zvuk pádu byly pozorovány 300 km daleko od bodu nárazu nedaleko Lučegorsku a přibližně 440 km severovýchodně u Vladivostoku. Kouřová stopa dlouhá asi 32 km zůstala na obloze po dobu několika hodin.

Objekt vstoupil do atmosféry jako meteor rychlostí asi 14 km za sekundu, začal se rozpadat a fragmenty společně klesaly. V nadmořské výšce asi 5 a půl kilometru došlo podle všeho k výbuchu největších fragmentů.

20. listopadu 1957[3] vydal Sovětský svaz poštovní známku k 10. výročí pádu meteoritu Sichote-Aliň. Ten reprodukuje obraz od Pjotra Ivanoviče Medveděva, sovětského umělce, který byl svědkem pádu. Seděl u okna a zkoušel namalovat skicu, když se objevila ohnivá koule, takže okamžitě začal kreslit to, co viděl.[4]

Oběžná dráha

Protože meteorit spadl během dne, byl pozorován mnoha svědky. Hodnocení těchto observačních dat provedl nejprve Vasilij Grigorjevič Fesenkov, poté předseda meteorického výboru Sovětské akademie věd, což vedlo k odhadu oběžné dráhy meteoroidu před tím, než narazil do Země. Tato dráha je elipsa, s bodem největší vzdálenosti od Slunce nacházejícím se v pásu asteroidů, podobně jako mnoho jiných malých těles křižujících oběžnou dráhu Země. Taková dráha byla pravděpodobně vytvořena kolizí v pásu asteroidů.

Velikost

Sichote-Aliň byl masivní dopad s celkovou velikostí meteoroidu odhadovanou na přibližně 90 000 kilogramů. Novější odhad Cvetkova předpokládá hmotnost kolem 100 000 kilogramů.[5]

Krinov odhadl postatmosférickou hmotnost meteoroidu někde kolem 23 000 kilogramů.

Rozptýlené pole a krátery

Rozptýlené pole pro tento meteorit tvořilo eliptickou oblast o velikosti 1,3 kilometrů čtverečních. Některé z fragmentů vytvořily krátery, z nichž největší měl 26 metrů v průměru a 6 metrů do hloubky.

Složení a klasifikace

Sikhote-Aliň je klasifikován jako železný meteorit patřící do chemické skupiny IIAB s hrubou oktaedritovou strukturou. Skládá se z přibližně 93 % železa, 5,9 % niklu, 0,42 % kobaltu, 0,46 % fosforu, 0,28 % síry a stopového množství germania a iridia. Minerály, které jsou přítomny, zahrnují taenit, plessit, troilit, chromit, kamacit, a schreibersit.[6]

Vzorky

Vzorky meteoritu Sikhote-Aliň jsou v podstatě dvou typů:

  1. individuální vzorky, ukazující fúzi kůry a známky atmosférické ablace
  2. šrapnelové nebo roztříštěné exempláře, s ostrými hranami roztrhanými kousky kovu, jež vykazují známky násilné fragmentace

První typ byl pravděpodobně oddělen z hlavního tělesa v rané fázi sestupu. Tyto kousky se vyznačují regmaglypty (dutinami připomínajícími otisky palce) na povrchu každého vzorku. Druhým typem jsou fragmenty, které byly buď roztrhány v průběhu atmosférických výbuchů nebo roztříštěné na kusy po nárazu na zmrzlou zemi. Nejvíce jich zřejmě vzniklo důsledkem exploze ve výšce 5,5 km.

Velké exempláře jsou vystaveny v Moskvě. Mnoho dalších úlomků je ve vlastnictví ruské akademie věd a velký počet menších vzorků je k dispozici mezi sběrateli.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sikhote-Alin meteorite na anglické Wikipedii.

  1. NORTON, O. Richard. Rocks From Space. Missoula, Montana: Mountain Press, 1998. ISBN 0878423028. S. 103. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. NORTON, O. Richard; CHITWOOD, Lawrence A. Field Guide to Meteors and Meteorites. London: Springer-Verlag, 2008. ISBN 9781848001572. S. 47. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. BURNS, Philip R. "Pib". Meteorite Stamps and Coins [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2000-01-21. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. Sikhote Alin [online]. Planetarium de Montreal [cit. 2017-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-05-21. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. GALLANT, Roy. Sikhote-Alin Revisited. Meteorite Magazine. Arkansas Center for Space and Planetary Sciences, University of Arkansas, February 1996. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-12. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. meteoritemag.uark.edu [online]. [cit. 2017-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-12. 
  6. BUCHWALD, Vagn F. HANDBOOK OF IRON METEORITES Their History, Distribution, Composition and Structure. https://evols.library.manoa.hawaii.edu/handle/10524/36040: University of California Press, 1975. S. Vol 3, Pages 1123–1130. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Meteorit Sichote-Aliň na Wikimedia Commons
  • [cit. 2017-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 1999-04-20. 
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • LCCN: sh85122442
  • NLI: 987007543758205171